Poslední srpnový prodloužený víkend strávil folklorní soubor Podjavořičan v polském Krakově. K vystoupení na Mezinárodním folklorním festivalu jsme si přidali i návštěvu Věličky. Před vchodem do již nevyužívaných solných dolů jsme předběhli davy netrpělivě přešlapujících turistů, naštěstí byla naše prohlídka zarezervovaná již předem. Se skvělou a skvěle česky hovořící průvodkyní jsme zdolali 378 schodů a sestoupili tak o asi 160 metrů pod zem. Odvážní se dívali do černé hlubiny dalších šesti „podzemních podlaží“, méně odvážní vzhlíželi nahoru za světlem, všichni obdivovali obrovské prostory vyztužené mohutnými kládami solí prostoupeného dřeva. V průběhu téměř tříhodinové prohlídky jsme se dozvěděli soustu informací o nebezpečné práci havířů, ochutnali sůl krystalizující na stěnách i stropech a bludištěm chodeb se dostali až do kaple, vyzdobené nejen obrovskými lustry, ale i biblickými výjevy, vytesanými do soli s příměsí písku a jílu, která nás po celou dobu obklopovala. Kaple je dodnes využívána, konají se zde mše, svatby i koncerty; akustiku jsme vyzkoušeli i my. Cesta zpět na světlo boží byla mnohem rychlejší – hornickým výtahem trvala jen několik desítek vteřin.

V pozdním pátečním odpoledni nás čekala ještě prohlídka historického centra města. Za pouhé tři hodiny jsme nemohli stihnout vše, co doporučují průvodci: projít královskou cestu, vystoupat na Wawel, obdivovat vysoké klenby nespočetných kostelů, navštívit židovské město, ochutnat některou z místních specialit... I přesto jsme si město užili, z bohaté nabídky každý zvolil to, co jeho srdci nejbližší. Dopoledne v sobotu jsme vyzkoušeli skluzavky a tobogány v místním aquaparku a nechali se namasírovat vodními proudy.

Ale nejen to. Sobota byla totiž dnem festivalovým. V podvečer jsme se konečně setkali s ostatními soubory z Bulharska, Řecka a Itálie; místní soubor bohužel chyběl. Festival se neobejde bez průvodu, proto jsme zpívajíce prošli okruh obrovským parkem. Naším cílem bylo pódium u kulturního domu. Zamrzelo nás, že to nebylo jedno z pódií obklopených zvědavými turisty, kterých jsme si včera všimli ve městě. Takto téměř polovinu obecenstva tvořili zpěváci, tanečníci a muzikanti ostatních souborů. Přesto se vystoupení zdařilo a zahřála nás pochvala choreografky souboru, paní Jany Návratové.

Naše zahraniční cesta ale nebyla jedinou letní akcí. V srpnu jsme hráli, zpívali a tančili v rodišti Bohuslava Martinů, Poličce, a v září se chystáme do Velké Bíteše a Třebíče.