Čtvrtý srpnový týden (15. – 21. 8.) strávil Podjavořičan v Maďarsku.

Do autobusu jsme nastupovali v pondělí ráno plni očekávání i trochy nejistoty. Bude se tento festival podobat některému námi již navštívených? Nebo se náš pobyt v Maďarsku bude naprosto lišit od návštěvy Portugalska, Skotska, Finska či Turecka? Po deseti hodinách na cestě jsme konečně dorazili do cíle – před námi se rozprostíralo východomaďarské město Sátoraljaújhely. Hned po příjezdu se nás ujaly hostesky, které nás svými úsměvy a ochotou provázeli celý týden. Postupně jsme se seznámili s krásným historickým městem, které letos oslavilo své sedmisté padesáté výročí. Za dobu od svého založení se rozrostlo a dnes je domovem osmnácti tisícům obyvatel.

Zemplén nemzetközi néptáncefesztivál se konal již po třiadvacáté a těšil se nevídané přízni. V průvodu ulicemi se divákům postupně představily všechny soubory – kromě tanečníků a muziky z Mexika, Tajvanu, Itálie, Turecka, České republiky a Maďarska zúčastnění sledovali i místní dechovou hudbu s mažoretkami.

Každý den byl věnován některému souboru. Český den připadl na čtvrtek, kdy se všichni bavili při Slouhovské.

Počasí nám opravdu přálo, proto jsme dny plné sluníčka strávili i na termálním koupališti či zkouškou bobové dráhy – ta obstála

Jistě mi dáte za pravdu, že v nejproslulejším z jednadvaceti vinařských regionů - regionu Tokaj – by bylo hříchem neochutnat víno. Pěstuje se zde pouze víno bílé, které jsme ochutnali v místním sklípku. Pan vinař, oblečený v dobovém kostýmu, nám zasvěceně popsal proces výroby i technologie uchovávání moku, v němž podle starého přísloví najdeme pravdu.

Závěrečné vystoupení se opravdu vydařilo – na pódiu se vystřídaly všechny zúčastněné soubory a celý večer byl orámován tradiční svatbou. Někteří z nás měli i možnost zatancovat si na lidové veselici. Zbytek souboru vnímal jemné odlišnosti lidových zvyklostí a obdivoval krásu krojů. Celý festival zakončil velkolepý ohňostroj a laserová show. 

Fotogalerie

Autor: Kristýna Krejčířová, Podjavořičan Telč